Piaggio MP3 250. Historický průlom nebo slepá ulička?

Označení mp3 se vžilo spíše pro digitální formát audio. Ten, co ho většina posluchačů obdivuje a většina interpretů nenávidí. Teď si ale budeme muset zvyknout, že MP3 je také italský skútr s prapodivným řešením podvozku, totiž se dvěma dvanáctipalcovými koly vpředu a jedním vzadu. Jestli jde o převratný vynález nebo slepou uličku v motocyklové historii, to se dovíme až za padesát nebo sto let, kdy si při vyslovení "mp3" buď řekneme, že to byl přece první motocykl se dvěma koly vpředu, jak to mají dnes všechny motorky, nebo nám v hlavě vyvstane pouze vzpomínka na empétrojky, které kolovaly internetem a díky nimž se mi celá diskografie Beatles vešla na dvě CD.

Nohy v suchu

Skútr na svůj objem vypadá dost robustně, k čemuž přispívá i mohutná příď, uzpůsobená pro pojmutí celé nápravy. To má i svou výhodu. Nejdříve sice každého napadne, že s tímto kolosem budou při proplétání zacpanou ulicí problémy, ale opak je pravdou, nejširší částí jsou jako vždy řídítka a co je pod nimi, to se prostě vejde, kam chcete. Širší spodek poskytuje dostatek prostoru a krytí pro jezdcovy nohy. A ty nemusíte sundavat ani při stání na křižovatkách, protože celé řízení jde "zamknout" (viz. boxík Jak to funguje), což se vzhledem k potenciálnímu celoročnímu využití cení. S MP3 jde opravdu brázdit ulice prakticky celý rok. Dá se k němu dokoupit i takzvaný zimní set obsahující mohutné čelní plexi, zimní pneumatiky a kryty na ruce a nohy. Ovšem spadnout se s tím dá jako s každým jiným skútrem, pořád je to motorka.

Všestranné využití deklaruje i velký zavazadlový prostor, který přechází zpod sedla do zadní partie. Přístup je buď tradičně odklopením sedla nebo otevřením zádě. Do jeho útrob se vejdou třeba i dvě integrály nebo kompletní rybářská výbava, včetně prutů.

Městský polygon

Dost bylo teorie, nastává okamžik pravdy. Nejprve jsem sice zápasil s elektronikou, neb se mi nedařilo odemknout naklápění, ale brzy jsem přišel na to, že zámek lze odblokovat jednoduše tím, že si "vrknete" trochu plynem. I když držíte brzdu a stroj se nerozjede, elektronika reaguje na zvýšení otáček nad cca 2500 otáček a zámek odblokuje. Ovšem pozor. Pokud totiž nestojíte nohama pevně na zemi a máte ve zvyku si při startování trochu pootočit plynovou rukojetí, může se vám stát, že budete mít časem buď omlácené boky, nebo nohy rychlejší než Rocky Balboa.

Překonávám první obrubník, a to nikoliv kolmo, ale prostě šikmo, jak mi to zrovna vyšlo. Pohoda, zatímco jedno kolo sjíždí a překonává výškový rozdíl, druhé drží a přináší tak klid do duše řidičovy. Nejvhodnějším místem pro toto přibližovadlo bude jednoznačně město se všemi svými nástrahami v podobě kolejí, kočičích hlav a nerovností všech tvarů a velikostí. Takže razíme na Malou Stranu, tam si těchto vymožeností urbanisticky vyspělé civilizace užijeme až dost. Ve špičce je to tu jedno velké parkoviště, takže nás čeká městský slalom v kolonách aut. Širší předek nijak nepřekáží, protáhnu se všude tam, kde Kuba s daleko drobnějším Cygnusem. Jediná nebezpečnější situace, která mě v souvislosti s širším předkem napadá, nastane, když mne zatáčka vynese hodně ke kraji. Je nutné si uvědomit, že vpředu není jedno kolo v ose, ale dvě, přičemž to jedno je blíž krajnici. Ne že by hrozilo podsmeknutí (podrží vás to druhé), spíš štrejchnutí o obrubník.

Na kolejích jako po kolejích

Tramvajové koleje na sebe nenechaly dlouho čekat. Ani při prudším zatáčení nebo brzdění na nich se MP3 nenechá vyvést z míry. Vždy aspoň jedno kolo plní svůj úkol zodpovědně. Zkoušeli jsme i jedním kolem jet po koleji a zprudka zabrzdit. Nic se nestalo, prostě vůbec nic. Kolo na koleji se sice zablokovalo, ale druhé brzdilo tak, jak má, a vedlo směr. Neprojevilo se to ani na řídítkách nějakými rázy nebo stáčením řízení do strany. Ono vůbec rozkmitat řízení je u tohoto stroje kumšt. U některých strojů stačí řídítka při jízdě jen pustit a začnou kmitat, ale tady ať jsem s nimi remploval jakkoliv, vždy se hned ustálily a stroj pokračoval v klidu přímým směrem.

Klid vás doprovází i při průjezdu zatáčkou. Každý ví, že brzdit v náklonu při krizových situacích je lidově řečeno o držku. Piaggio tuhle hranici posunulo zase o něco dál. Nevyřeší za vás všechny trable, ale brzdit v náklonech jde mnohem víc. Ovšem pozor, nenechte se mýlit myšlenkou, že s tímhle strojem budete projíždět zatáčky dvakrát rychleji. Stabilní předek je sice fajn, ale k jízdě je potřeba i zadek (a mozek). Když neuklouznou přední kola, uklouzne zadní nebo se smeknete po variátoru, což není u skútrů nic zvláštního.

Nesedíš? Nejedeš!

Vraťme se ještě na chvíli k ovládání. To kopíruje více méně standardní ovládání skútrů. Navíc je jen elektrohydraulický zámek předního pákoví a kontrola zatížení sedla. Při zaparkování zámek prakticky supluje pohotovostní stojan, pro delší parkování je však přece jen zabudován i centrální stojan. Za jízdy pak lze zamknout naklopení třeba při dojezdu na červenou. O tom, kdy jde zámek aktivovat, vás informuje kontrolka, která v případě správné konstelace rychlosti a otáček začne blikat.

Rychlost při zamčeném naklápění tedy nemůže být velká, i přesto se vám může stát nemilá příhoda, a to když budete muset v tu chvíli zatočit. Nemusí to být velká zatáčka, stačí, když zjistíte, že jste si špatně najeli mezi auta. Tříkolka se potom chová jako rozjetý paleťák. Žvejkne se a pošle vás vpřed. V takových situacích je lepší být opatrný. Na druhou stranu, šikovnější jezdci dostanou MP3 brzy do ruky i se všemi jeho nuancemi, které naopak mohou využít k okouzlení opačného (či stejného) pohlaví.

Ještě bych měl vysvětlit tu zmíněnou kontrolu zatížení sedla. V sedle je čidlo a pokud není sedlo zatížené, skútr se prostě nerozjede, a pokud má zamknuté naklápění, tak se ani neodemkne. To je určitě ku prospěchu věci, jen doufejme, že se u tohoto elektronikou našlapaného stroje neprojeví ona pověstná italská nutnost častého servisu.

Stačí 250?

A co pohon? Piaggio dělá zatím dvě verze, 125 a 250 cm3. My jsme testovali tu silnější (slabší se k nám nedováží) a řeknu vám, pro pohyb po městě i blízkém okolí to bohatě stačí. Strach, že by si vodou chlazená vstřikovací dvěpade neporadila s přeci jen dost těžkým strojem, mít opravdu nemusíte. Z křižovatek jsem vyrážel vždy první a až k dalším světlům mě nikdo nedojel. Maximálku výrobce udává 125 km/h, podle rychloměru šel skútr přes 130 km/h, navíc s pocitem lehkosti, motor vůbec neprotestoval. Komu by to bylo málo, může si počkat do léta, kdy by měly do České republiky dorazit i verze s motory 400 a 500 cm3. Ty ale asi nebudou konzumovat pod čtyři litry na sto, jako to umí tahle dvěstěpadesátka.

Celkově nás Piaggio MP3 překvapilo až nadchlo. Je to skútr více než vhodný pro městský provoz s využitím téměř po celý rok. Díky vybavení a objemnému zavazadlovému prostoru by v mnoha případech mohl nahradit auta tvořící ranní a odpolední zácpy. Případné zájemce by však mohla odradit jeho relativně vysoká cena. Za 170 tisíc pořídíte u Piaggia dvestěpadesátku, i když jen s jedním kolem vpředu, a ještě vám zbude na pěknou padesátku pro synka.

Jak to funguje?

Popsat uložení předních kol u MP3 je možné dvěma způsoby. Vědecky, jak vám to vysvětlil Honzis při představení tohoto stroje v ČMN 23/2006, anebo tak, aby to pochopily i široké masy. Takže laicky řečeno: představte si nad sebou dvě dvouramenné váhy, konce ramen spojte přes čepy trubkami, máte paralelogram. Obě ramena se tedy kinklají volně, ale jsou vzájemně svázaná, drží uprostřed, kde je přiděláte k rámu stroje. Do každé z trubek, které "váhy" svazují, vložte normální vidlici s malou kývačkou. Aby kola zatáčela nastejno, svažte je normální autařskou řídící tyčí, na které se mimo jiné vyšteluje i sbíhavost, a přidělejte k ní přes převod řídítka. Nakloní-li se mašina, v úplně stejném úhlu se nakloní i obě kola, nepřemáháte žádnou pružinu, nic, náklon dovolí paralelogram. Hlavy řízení jsou tedy dvě, kola jsou vedena, pružena a tlumena na nezávislých kyvkách.

Výhoda tohoto řešení se skrývá ve dvojnásobné styčné ploše kol s vozovkou a ve dvou předních brzdových kotoučích. V případě potřeby je možné za pomoci ovladače na řídítkách systém elektrohydraulicky zamknout a kola zůstanou v aktuální poloze. Toho lze využít při příčném parkování v kopci nebo jako frajeřinku na semaforech, kdy nemusíte šlapat nohou na zem.

text: Petr Power, QuB
foto: Jakub Örömü Nič