Honda DN-01 aneb 30.000 km v sedle jediného stroje

Jak to vlastně celé začalo?

Pamatuji si na to, jako by to bylo včera. Když jsem Hondu DN-01 poprvé uviděl na stránkách jednoho nejmenovaného časopisu, a to konkrétně v jeho letním „speciálu“ o skútrech, byla to láska na první pohled a to jsem myslel, že něco podobného se stává jen ve filmech :)

Hlavou mi bleskla myšlenka, že přesně tohle je ten „skútr“, který hledám. Design mě absolutně dostal. Víc futuristický stroj jsem do té doby neviděl a troufám si říct, že stále ještě neexistuje!

Co naplat, cena, za kterou bylo DN k mání (315.000 Kč), byla alespoň pro mě příliš vysoká. Strop při nákupu nového stroje jsem si stanovil o několik desítek tisíc korun níž. Možná to bylo náhoda a možná taky ne, ale o několik měsíců později (když jsem stále ještě vybíral a vybíral) jsem narazil na inzerát právě na moje „vysněné“ DNko a to za cenu výrazně pod 300.000 Kč!!! Když k tomu ještě zvedl telefon kamarád a zavolal do oné autorizované prodejny, podařilo se mu něco naprosto neočekávaného. Cenu srazil ještě níž, což mělo za následek, že jsem se během druhého dne stal hrdým majitelem Hondy DN-01!

Začnu tedy krátkým představením stroje, který se na našich a vlastně i evropských silnicích příliš nevyskytuje.

Automatic Sports Cruiser Concept, tak tohle vystihuje DNko víc než přesně! Automatická převodovka ve stroji, který minimálně zepředu připomíná žraloka a působí tak sportovním dojmem. Posez je ale výhradně choprácký. V překladu se tedy jedná o automatický sportovní křižník!

Vystihnout design je pro mě docela obtížné. Fotografií je tu přeci jen víc než dost a tak si obrázek udělá každý sám. Zkrátka a dobře: buď ji milujete nebo nenávidíte, ale v žádném případě vás tenhle stroj nenechá chladnými!!!

Po usednutí do velmi pohodlného sedla vás jako první upoutá plně digitální přístrojovka. Ta dává všechny potřebné informace včetně té o aktuálním čase. Druhou věcí, které si nelze nevšimnout, je absence páčky brzdy nebo spojky na levé straně řídítek. Páčku, ať už jakoukoliv, tu budete hledat marně. DNko má páčku brzdy jen na pravé straně … tedy brzdu přední. Zadní brzdu má pro skútra neobvykle nožní. Díky použití CBS (Combined Brake Systém – aktivuje zadní a přední brzdu při stlačení zadního brzdového pedálu (nebo páčky) pro plynulé a jisté rozložení brzdné kontroly) spolu s ABS se o bezpečné zastavení skutečně bát nemusíte!   

Dost bylo představování! Jízda je jízda, takže jdeme na to!

Pro nastartování stačí stisknout samotné tlačítko startu a motor ihned naskočí. Pro nás „skútraře“ je trochu nezvyklé, že není zapotřebí stisknout páčku brzdy.  Ale věřte, že tahle Honda moc dobře ví, co dělá! Nastartováno máme, světla se zapínají automaticky, takže přidávám plyn a nic. Motor se vytáčí, ale DNko se nehne ani o milimetr vpřed. Kontrola ruční brzdy je ok. Ruční brzda je díky nemožnosti zařadit rychlostní stupeň třeba při stání v kopci a absenci hlavního stojanu samozřejmostí. Zkouším tedy ještě jednou přidat a výsledek je naprosto stejný. Nad tlačítkem startéru mačkám pomocí „kolébkového“ tlačítka D a motorka ihned chcípe. Sakra, sakra. Vše zkouším ještě jednou a výsledek je stejný. Po dalších několika minutách už vím, v čem je problém. Boční stojánek je stále v pohotovostní poloze. Tak přesně takhle probíhalo moje první seznamování …

Zaklapnout stojánek, otočit klíčkem, stisknout tlačítko startéru, stisknout D (automatický režim pro klidnou jízdu), beru za plyn a motorka jde kupředu! S 272 kg těžkým strojem se seznamuji velmi snadno. I přes svou váhu díky nízko položenému těžišti je jízda a ovladatelnost skutečným požitkem. Při projíždění v zatáčkách je občas slyšet velmi nepříjemný zvuk železa drhnoucího po asfaltu. Musím přiznat, že poprvé jsem se pořádně lekl a na nejbližším místě zastavil a motorku překontroloval. O žádnou závadu se ale nejedná, to se jen při větším náklonu stupačka alá cruiser dotýká silnice. Stupačka je náklopná a zespodu opatřená "šroubem". Ten se při větším náklonu dotkne silnice a stupačku tím přizvedne. Zajímavé řešení, ale taková je DN-01 celá!   

Stačí pár desítek km, během  kterých zkouším jízdní režim S (sport), pči kterém motor točí o cca 1000 otáček víc, a následně i režim manuální. Manuální režim umožňuje řadit převodové stupně pomocí „kolébkového“ tlačítka s vyobrazením + a -. Vše hlídá ostřížím zrakem elektronika a tak není možné zařadit nesprávný převodový stupeň. Proč? Elektronika vám to prostě a jednoduše nedovolí! Možná právě proto jsem za 30.000 ujetých km použil manuální řazení jen cca 2x nebo 3x, ale to předbíhám.

Převodovka zde funguje víc než dokonale! Automatické řazení probíhá bez jakéhokoliv škubání nebo záchvěvů. Stačí jen přidat nebo ubrat plyn a užívat si bezstarostnou jízdu. Ale zpátky do sedla. Zrcátka přináší naprosto dokonalý přehled o dění za vámi nebo vedle vás a to bez sebemenších vibrací. Jejich rozměry jsou navíc větší, než má kdejaké auto!

O poznání horší je to s ochranou před větrem nebo deštěm. DN-01 umí uhánět rychlostí přes 170 km/h, ale malý větrný štítek a díky chopráckému posezu,  takřka nulové kapotáži, vás před nepřízní počasí příliš neochrání. Větrný štítek jde naštěstí vyměnit za větší, ale najít takový, který zároveň neubere DN-01 na kráse, dá přece jen trochu zabrat.

  

Má první volba padla na kouřové cestovní plexi od Puigu za relativně rozumné peníze (necelých 3000 Kč). Jak se po jeho instalaci a následně odjetých kilometrech ukázalo, nebyla to právě ta nejšťastnější trefa. Při jízdě mi šly veškeré turbulence přímo do helmy a tak jsem dal přednost původnímu originálnímu plexi. Nutno dodat, že myšlenka na jeho výměnu mě ani tak neopustila a tak za nějakou dobu, když sama Honda přišla s nabídkou většího cestovanějšího plexi, jsem neodolal a toto plexi pořídil. Pro mě samotného ideální výběr! Nutno podotknout, že co člověk, to názor a třeba kolegovi z redakce vyhovoval ten Puig o něco víc než mě. On na DNku ale nejezdí, takže jakýpak copak! :)

Problém s ochranou před nepřízní počasí se mi podařilo úspěšně vyřešit a tak nastal čas, abych se postaral ještě o jeden problém a to nikterak bezvýznamný. DN-01 nemá oproti standardnímu skútru takřka žádné úložné prostory, tedy pokud nepočítám kastlík pod sedlem, kam se ale při sebevětší vůli vejde jen manuál a nářadí. Víc tam toho opravdu nenarvete.

Poučen od plexi jsem se nejdřív podíval na originální příslušenství a našel. Originál 15litrový kufřík v barvě stroje byl však opatřen cenovkou 26.000 Kč! Zaprvé do kufru se nevejde helma a zadruhé 26.000 Kč za kus lakovaného plastu prostě nedám! S nabídkou přišla však docela rychle a nečekaně italská GIVI, v jejíž nabídce se objevil nosič na kufr právě na DN-01. Výhodou byla cena nosiče, která se pohybovala okolo 2000 Kč a v případě nosiče pro horní kufr a držáku pro boční kufry to byla cena do cca 4000 Kč.

Samotná montáž je ale už dost složitá. DNko se musí kompletně odplastovat a na dvou místech se musí plast dokonce proříznout. Instalaci jsem tedy nechal na starosti zkušeným odborníkům. Bod 2 byl vyřešen! Z Hondy DN-01 se stal stroj s dostatečným úložným prostorem a větší ochranou před nepříznivým počasím.

Pro dokonalé a pohodlné cestování však bylo potřeba vyřešit ještě jednu neméně důležitou věc, kterou bylo umístění navigace. Protože navigaci jsem už měl (http://www.skutrportal.cz/206-navigace-tomtom-rider-europe.html), nepotřeboval jsem nic jiného než ji uchytit. Díky kompletně oplastovaným řídítkům se nedal použít držák univerzální, a tak jsem se nakonec rozhodl nechat si držák vyrobit tzv. na míru.

Skútr nebo motorka? Ať už považujete DN-01 za cokoliv, tak tenhle stroj jsem nechal vybavit přesně podle svých představ.

30.000 km v sedle jsem nenajel jen v našich končinách, ale navštívil jsem i Německo, Rakousko, Lucembursko, Švýcarsko, Maďarsko, Slovensko, Itálii a Polsko. Během těch všech cest jsem naštěstí dojel vždy v pořádku a bez nějaké závady, i když … Při cestě do polské Osvětimi se mi rozblikala kontrolka oleje. Následovala zastávka a kontrola oleje. Vše bylo v pořádku a při opětovném startu o sobě kontrolka už vědět nedala. Po návratu do ČR se však ještě párkrát rozblikala. Protože stroj byl tou dobou stále ještě v záruce, následovala cesta do servisu a kompletní kontrola s výsledkem OK - závada se neprojevila.

 

Při cestě na Furkapass se ale kontrolka ozvala znovu a zrovna v tu nejnevhodnější chvíli. Průběh víceméně stejný jako kdykoliv předtím: stačilo zastavit i v sebemenším „kopečku“, znovu nastartovat a blikající kontrolka dávala jasně najevo, že něco není v pořádku. Cesta přes Furkapass i další část „motodovolené“ proběhla bez dalších problémů. Po návratu následovala opět cesta do autorizovaného servisu, kde jsem si čekání na technika krátil četbou ČMN, v nichž byl shodou okolností právě článek o DN-01! Řádky celkem hltám, až narážím na sekci SERVIS a PROBLÉMY, kde mechanik Hondy říká zhruba toto: U prvních kusů DN-01 byl problém s čidlem tlaku oleje, které se měnilo za nové. Další problémy nebyly a být by neměly.

Co dodat? Snad jen, že pod tohle bych se podepsal. Po příchodu technika jsem jen odevzdal noviny a se slovy: „ Tak přesně tohle je i můj problém“,  jsem se pousmál. Tomu říkám náhodička :) V rámci záruky byla motorka opravena a já musím 3x zaťukat, že tohle byla zatím moje jediná závada.

Designové představení včetně doplňkové výbavy už máme za sebou, ale co DN-01 vlastně žene vpřed?

Motor je čtyřdobý kapalinou chlazený véčkový dvouválec o objemu 680 ccm použitý už v Hondě Deauvill 700. Převodovka HFT je hydraulicko-mechanická s plynule měnitelným převodem. V překladu jde napsat asi tolik: Do futuristického stroje byl použit starý známý a osvědčený agregát. Převodovka HFT není také žádnou neznámou, i když v motorce byla použita vůbec poprvé!

A jak je na tom spotřeba? Přeci jen 272 kg vážící stroj + kufry a jezdec, který v mém případě atakuje hranici 100 kg a případně spolujezdec, dávají stroji pořádně zabrat! Spotřeba tak hodně závisí na stylu jízdy. Při normálním „městském“ režimu (D) a normální jízdě se spotřeba po zajetí ustálila do 5 l na 100 km! Při jízdě na sportovní režim (S) a svižné jízdě si DN-01 dokáže vzít až 7 l. Průměrná spotřeba je pak 5,5 l na 100 km. Na jednu nádrž (15,1 l) tak lze ujet necelých 300 km!

Závěrem

DN-01 je stále tak trochu exot. Respektive rozumějte, svým vzhledem upoutá pozornost všude, kde se ukáže. Pokud pominu design … vlastně ne, ten pominout nejde! Design je zkrátka a dobře to, o co tu jde především! A přiznejme si, každý majitel je rád, když je jeho stroj ve středu zájmu.

Co tedy lze DN-01 vytknout? V první řadě je to cena, která alespoň podle mého skromného názoru byla až příliš astronomická! V řadě druhé je to délka (2315 mm), která spolu s výškou (1115 mm) a rozvorem (1605 mm) občas zapříčiní, že při přejíždění nerovností v podobě táhlejších retardérů, sem tam škrtnete spodkem.         

Servisní intervaly jsou standardní a to každých 6000 km, přičemž velký servis se provádí jednou za 12.000 km.

Proč se tedy DNko masově nerozšířilo? Viděl bych tři hlavní důvody. Prvním z nich je už zmiňovaná cena. Tady Honda prostě a jednoduše přestřelila. Druhým důvodem je podle mě automatická převodovka. Ne, že by fungovala špatně, spíš naopak. Funguje na výbornou, ale automat je u motorky ještě pořád příliš velkou novinkou, která chce čas. Posledním, třetím, důvodem je vzhled. DN-01 je prostě nadčasový unikát a jako takový se někomu líbí a někomu ne. To, že u mě tenhle design zabodoval na 100 %, snad není třeba ani zdůrazňovat.

 

Technické informace:

Typ motoru	Čtyřdobý 52° do V kapalinou chlazený 8ventilový dvouválec SOHC
Vrtání x zdvih	81 x 66 mm
Zdvihový objem	680 ccm
Kompresní poměr	10 : 1
Max. výkon	45 kW (7500 ot. za min)
Max. kroutící moment	64 Nm (6000 ot. za min)
Spouštění motoru	Elektrické
Převodovka	HFT, 6 rychlostí
Sekundární převod	Kardan
Rozměry (D x Š x V)	2315x800x1115 mm
Rozvor	1605 mm
Výška sedla	690 mm
Světla výška	135 mm
Objem nádrže	15,1 l
Pneumatiky – přední	130/70ZR17 62W
Pneumatiky – zadní	190/50ZR17 73W
Odpružení – přední	41mm teleskopická vidlice
Odpružení – zadní	Jeden tlumič, nastavitelné předpětí
Brzdy – přední	296mm dvoukotoučová třípístková
Brzdy – zadní	276mm kotoučová dvoupístková
Provozní hmotnost	270 kg

PS: Protože vylepšení není nikdy dost, tak instalaci vyhřívaných heftů spolu s přešitím sedla si nechám zase na příště.

Foto: TB, foky, MíšaKačenka, www.japan.webike.net, www.topspeed.com, www.motorcycles.about.com a fotografie z mých soukromých alb.