Yamaha Majesty 400 ABS. Pyšná princezna

Maxi skútrů je v posledních letech na trhu jako spoře oděných dívek na koupališti a obojího ku radosti mužské stále přibývá. Dá se tak říct, že díky velké nabídce by si měl opravdu vybrat každý. Někoho zajímá víc vzhled, jiného spíše charakter.

Dvakrát banán, prosím

Majesty 400 byla představena jako novinka na Milánské výstavě 2003 (Majesty 250 1996) a do sériové výroby šla koncem téhož roku, u nás najdete spíš jako první modely 2004. Yamaha samotná skútr označuje jako vlajkovou loď střední třídy, to aby svému největšímu zástupci, půllitrovému T-maxu, mohla přidělit škatulku kategorie ještě o řád vyšší.

Před třemi lety překvapila konstrukce Majesty 400 robustním odlévaným rámem z lehkých slitin, stejnou (nebo velice podobnou) technologii tlakového lití tehdy začali používat u "hliníkového" Fazera, R6 atd. Rám má tvar dvojitého banánu (Jawa fakt neměla blbý nápady) a skládá se vlastně jen ze dvou částí. Z předku, na kterém drží vidlice, a většího zadku, který začíná před motorem a končí u zadního světla. Nerad bych se mýlil, ale u skútrů se mi tato technologie jeví jako ojedinělá a před pár lety nevídaná.

Letos páni technologové požehnali lehké inovaci, která čítá několik drobností, které sice odborníka už na pohled dráždí, ale vy si jich ani nevšimnete. Oproti modelu 2006 má letošní Majesty jiné zadní teleskopy, jiné sedlo, spolujezdcův bobík (velmi pohodlný) dostal opěrátko a pár velmi lehkých změn se odehrálo také na plastech. Největší změnou je bezpochyby možnost na přání zvolit model s elektronickým přírůstkem v podobě ABS (anti-blb-systém), což už se tak stává v této kategorii pomalu standardem.

Fešná, to ano

Hodnocení designu je na každém, mně se Majesty hodně líbí, tvary jsou čisté a ucelené a působí na mě opravdu majestátním dojmem. Zatlačíte-li klíček zapalování ve spínačce dovnitř a otočíte s ním proti směru hodinových ručiček, vybafne na vás sedlo, které rukou dootevřete. Drží na hydraulice, takže se s ním neperete. Jelikož někdo opravdu přemýšlel, je korpus sedla hodně vyhlodaný a pod zavřené se tak vejdou dvě integrálky (!!!), velká petka minerálky a já tam k tomu všemu nacpal ještě jedny tenisky. Další úložné prostory jsou vpředu v palubce, tam dostanete v klidu ledvinku s doklady, klíče a Tatranky na měsíc dopředu.

Fajn je parkovací brzda, umístěná na řídítkách pod levými ovladači. Pakliže parkujete na policajtu a čumákem malinko z kopce, používejte ji, skútr ze stojanu jinak sjíždí.

Holka je trochu nervní

Velké sedlo má bohužel i značnou nevýhodu. I když by se papírově mohlo zdát, že se nesedí příliš vysoko, sedlo je hodně široké a při jízdě pohodlné, ale při manipulaci nebo v městském provozu, kdy každou chvíli potřebujete nohama na zem, je ku škodě. Spodek skútru je navíc velmi široký a i při mých stodvaaosmdesáti cenťácích jsem na zem dosáhl jen tak tak. Honzis je menší a balancoval na tom jak na supersportu.

Druhou a pro mě zásadnější "závadou" je ovladatelnost, která většině z nás testovačů připadala docela špatná. Kombinací malých kol a zřejmě špatného rozúhlování podvozku vzniklo neklidné a nestabilní chování. Při pomalé jízdě skútr pořád padá "na ucho", čili si připadáte jako naprostý začátečník - kličkujete a perete se s řídítky, jako kdysi, když jste se v pěti učili na kole. Pakliže k této neovladatelnosti připočtete již zmíněné vysoké sedlo, dostáváte se do slepé uličky, a to především ve městě, nedej bože v zácpě. My ve městě jezdili (ve dvou) a po dvou hodinách popojíždění jsem měl otlačená a odřená třísla. Menším postavám bude obsluha stroje dělat problémy.

Bohužel dobře se nechová podvozek ani při rychlé jízdě, normální tempo kolem osmdesáti a devadesáti kilometrů v hodině znamená neustálou korekci směru. Stroj se prakticky pořád bezpředmětně kýve ze strany na stranu, přitom rám se nekroutí. Takhle kyvadlovitě se chová mašina s hodně utaženým hlavovým složením, nedrží stopu a pořád střídavě napadá do stran, jenže Majesty byla seřízená správně. Jízda tedy není vůbec odpočinková, pořád jste nuceni ostražitě hlídat stopu, chvíle nepozornosti a jedete úplně jinam.

Srdce povedené

Zatímco jízdní vlastnosti považuji u takto majestátního vlajkového stroje za katastrofální (u číňana za třetinovou cenu se na to dá nahlížet jinak), jednoválec zaslouží tu největší chválu. Neposkytuje sice nějaké enormní výkony, ale chová se tiše, distingovaně a díky jemné spojce a spolupracujícímu  variátoru je jízda v tomto ohledu nesmírně příjemná a plynulá. Charakteristika výkonu je sice jaksi "bezpohlavní", ale skútr má fungovat plynule a bez škubání. Variátor si otáčky motoru udržuje striktně mezi pěti a šesti tisíci. Při konstantní rychlosti točí motor pět a půl, dáte-li plný plyn, lezou otáčky přes šest, při brzdění motorem se drží zhruba na čtyřech a půl. Celá pohonná jednotka se tak chová jako guma a dá se říct, že tah je z nuly do nějakých osmdesáti naprosto kontinuální. Pak trochu slábne až do nějakých sto dvaceti, od kterých se výše šplhá pomaleji. Při rychlé jízdě je nepříjemná nestabilita podvozku doplněna ještě citlivostí na boční vítr, stačí objet kamion a stopu ladíte znovu.

Věc názoru

Přední kotouče brzdí míň než zadní singl, celkově bych řekl, že účinek předku by mohl být větší. ABS funguje při vyšší rychlosti skvěle, pod nějakých čtyřicet je takové retardované. Když jsem zkoušel vší silou zmáčknout páčku přední brzdy, předek se v určitých cyklických vlnách vlivem ABS jako by rozhoupal. Nakonec to působí, jako když tak čtyřikrát za vteřinu přerušovaně pouštíte brzdu.

Bezvadná je naopak informovanost jezdce o času, stavu paliva, teplotě motoru a najetých kilometrech. Palubní displej je přehledný a mezi klasickými budíky s chromovanou obručí pěkně zakomponovaný. Velký větrný štít mi nafoukával vítr přímo do hledí helmy, takž já bych jej potřeboval buď vyšší, nebo nižší. Menší Honzis si naopak liboval, že na něho nefouká.

Jak jsem řekl na začátku, rozhodnout se musíte sami. Majesty je zvláštní a samolibý skútr, a mě, jelikož dám spíš na charakter než vzhled samotný, příliš neoslovil. Určitě se najdou tací, kterým se Majesty bezmezně zalíbí.

text: Kuba
foto: Kuba a Honzis