Piaggio Beverly 500. Hromada kontrastů

Asi nejtrefnější, co mě napadá, když obcházím horkou italskou novinku, skútr Piaggio Beverly 500, jsou "protiklady". Pohled z tepla prodejny na sluncem zalitou ulici slibuje krásný zážitek, ale nadšení tuhne při pohledu na vystrašený sloupek rtuti venkovního teploměru, jejíž hladinka sotva dostoupala k číslici -7.

Nevadí, v kufru auta je obrovská taška, která obsahuje kupu oblečení a "těsnících" prostředků. Beverly si tiše bublá na centrálním stojánku, protože na bočním mu to elektronika nedovoluje a snaží se nabrat alespoň trochu provozní teplotu. Boj s mrazem nakonec vyhrává a ručička teploměru, umístěného v přístrojové desce, se šplhá vzhůru.

Motor jako hedvábí

Konečně dopínám poslední vnější slupku a jako medvídek nasedám na široké a pohodlné sedlo. Opatrně dolů z obrubníku, ale stejně zůstávám viset za něco kovového, a tak tahám pětistovku dolů násilím. Celkové počítadlo kilometrů po řadě nul končí padesátkou, což značí, že závodit se nebude, protože píst se s válcem teprve seznamuje. Trochu se obávám velkého objemu v kombinaci s jedním pístem, respektive nepříjemného mlácení při velké zátěži, jak už to tak jednoválcová pětikila dělávají. Měl jsem kdysi jednoválcovou osmdesátku a musím říct, že Piaggio se co do vibrací projevuje podobně - tím chci říct, že motúrek běží sametově měkce, bez jakéhokoliv hlasitého nesouhlasu, a to díky vyvažovacímu hřídeli.

Brzdy trochu jinak

Další atypickou součástí stroje je podvozek, poměrně tuhé odpružení je kombinováno s koly ve skútrech takřka nevídanými. Jejich čtrnáct palců má blíže k motocyklům než ke druhům ve zbrani. Beverly tak vládne jízdními vlastnostmi vpravdě vynikajícími a pevné stisknutí řídítek před každou nerovností je jen zvykem z malých skútrů. Trochu překvapením však je stisknutí brzdové páčky předního kola. Popravdě se nic moc neděje až do doby, kdy nervozita přeteče a já skočím po druhém mačkadle jako pes po kosti. Najednou to jde, strojek přidřepne a vesele brzdí, teprve později se dozvídám, že první pokus byl jen jeden kotouč předního kola a po úleku následoval stisk druhého předního a současně zadního kotouče, což je ovládáno páčkou číslo dvě. Z toho jasně plyne, že čtení návodů k obsluze není někdy od věci.

Nejspíš nezestárne

Vraťme se však ještě k designu, protože jde opravdu o mimořádný počin. Přední světlomet je jasným odrazem minulosti a módy šedesátých let, ladné oblé tvary plastových kapot nejde časově nikam zařadit a moderní zadní světlo, nad nímž se vznáší nosič a madlo současně, je prvkem vpravdě současným. Přes tyto historicky rozházené módní směry je Beverly kompaktním a nádherným strojem, který stojí zato si pěkně z blízka prohlédnout. Konstruktérům se opravdu povedl na poli designu husarský kousek, který bude jen těžko podléhat zubu módního času.

text: Ivoš