Malaguti Madison K400. Pohledný živel

Už mě nudí začínat testy skútrů stylem, jak je to báječné proplétat se zacpaným městem. Skútr si sice ve městském provozu narodil, ale s jídlem roste chuť, a tak se nám v redakci objevují mamuti s objemnými motory. Rozhodně k nim patří i Malaguti Madison 400, který se velmi rychle proplete městem, aby se dostal mimo něj na okresku či dálnici. Řidič pak může hltat kilometry, co mu jeho pozadí umožní.

Poprvé byl Madison představen v roce 1993 jako řada s motory o objemu 125, 150, 180 a 200 cm3. Svým nezaměnitelným designem a výbornými jízdními vlastnostmi si takřka okamžitě získal mnoho příznivců po celém světě a během tří let výrobce prodal přes 55 tisíc kusů. Vloni doznal Madison několika faceliftových změn a letos se představil ve třech objemových kategoriích, tak aby mohl konkurovat japonské nabídce, tedy 125, 200 a 400 cm3.

Vzhled hraje prim

Italským designérům se nedá upřít jejich cit pro tvar. Ostře střižená světla doplněná ladnými křivkami plexiskla jsou doslova pastvou pro oči a podobných míst najdeme na skútru víc. Při důkladnějším ohledání pak narazíme na spoustu vychytávek nebo aspoň dobře dotažených prvků, které velmi rychle odpoví na otázku, proč je tato modelová řada tak úspěšná.

Motor je zejména vzhledem k požadavku na velký točivý moment čtyřdobý vodou chlazený jednoválec o objemu 383 cm3 a čtyřmi ventily. Dosahuje výkonu 31 koní, což není zdaleka tak zajímavé jako točivý moment 34 Nm při necelých šesti tisících otáček. Převedeno do praxe - stačí jet přibližně kolem dvaceti kilometrů v hodině, prudce přidat plyn a motor využije svůj plný potenciál.

Cestovatel i sportovec

Nerad škatulkuji hudbu a stejně nerad škatulkuji motorky a skútry. Madison, ač vypadá jako čistokrevný sportovec, nabízí spoustu komfortu pro cestování a v neposlední řadě ovladatelnost a akceleraci potřebnou pro jízdu ve městě. Mluvím tak samozřejmě z vlastní zkušenosti - ráno zajet do práce, odpoledne rychle nakoupit a něco zařídit na úřadě, k večeru pak na chalupu.

Za jakýchkoli podmínek se vždy naprosto osvědčil motor, který umí uhánět po dálnici až k hranici stopadesáti kilometrů v hodině, na druhou stranu dokáže bleskově vystřelit z křižovatky či vedlejší silnice na hlavní. Podvozek má své mouchy, které se projeví na nekvalitním asfaltu s výmoly nebo při sportovnější jízdě. Nicméně jde spíše o zvyk a za poměrně krátkou dobu střihám zatáčky podvozek nepodvozek. Dokonce pak na výjezdu ze zatáčky ujedu kus řízeným smykem a publikum v podobě náhodně přítomných chodců nestačí valit bulvy.

Hodně příjemné a účinné jsou brzdy. U skútrů všeobecně jsem si zvykl, že musím brzdit s rozmyslem, protože se malá kola ráda blokují. Na Madisonu jsem ubrzdil i situace, které bych snad na čemkoli jiném ubrzdit nemohl, navíc s takřka naprostým přehledem. Zkrátka, jako by se vůbec nic nestalo. Když vezmu v potaz, že jedu na 13palcových kolech, klobouk dolů.

Komfortu není nikdy dostatek

Zejména u skútrů a cestovních strojů žádáme dostatek pohodlí. V tomto ohledu splní Madison požadavky nejednoho náročného cestovatele. Velký plexištít a prostor pro nohy ochrání před nevolí počasí, slušný podsedlový prostor nabídne mnoho prostoru pro zavazadla, pod krytem mezi nohama je pro změnu schováno nářadí a vybitý mobilní telefon či jiný přístroj závislý na elektrické energii spasí zásuvka, která je spolu s pojistkami schovaná v prostoru pod řídítky. Určitě by se hodily vyhřívané rukojeti nebo podobně jako u konkurenční Gilery Nexus 500 vyhřívání na kotníky. Skromnějšímu vlastníku Madisona však bohatě postačí třeba kufr na objemnější bagáž, jiné plexisklo, alarm a další příslušenství, které je v nabídce.

Hra barev

Pohled na budíky je ve večerních hodinách opravdovou show. Někdo by mohl namítnout, že je to tolika barvami přeplácané, a bude mít pravdu, stejně tak se ale mohou nalézt jedinci (jako třeba já), kterým se to líbí. Trochu jiný názor však mám v otázce funkčnosti. Celkem totiž přístrojovka skýtá čtyři budíky, z nichž dva malé po stranách informují o stavu paliva a teploty motoru, levý velký pak analogově ukazuje rychlost. Poslední budík je digitální a lze na něm poněkud zvláštním způsobem měnit údaje. Největším omezením je možnost zobrazení vždy jen jednoho údaje. Je opravdu škoda, že není možné zobrazit naráz informace o venkovní teplotě, rychlosti a čase. Když pak na dálnici začnu zběsile překlikávat hodnoty, může se velmi lehko stát, že místo lovení hodnoty na displeji budu lovit skútr kdesi z oranice... Ať se ale dívám na Madison z jakéhokoli pohledu, vždy ve mně převažují kladné dojmy. A za nabízenou cenu je to opravdový kus muziky.

text: Jim
foto: Jim, František Kramář