Kentoya XOR 50. Válka uniformitě

Takový skútr, to je skvělá věc. Moc toho nesežere, odvede hodně práce a skoro všude se protlačí. Číňani dokonce od Japonců okoukali jak na to, a tak chrlí do celého světa spoustu levných vozítek pro práci i zábavu. Lidé je kupují a mají z nich radost, ulice se naplňují jednostopými pracanty. Má to ale jednu drobnou vadu na kráse. Všichni kopírují od všech, a tak v těch ulicích stojí zástupy identických strojů. Na oko se liší snad jen samolepkou výrobce. A to se musí změnit!

Kentoya se do změn začala opírat statečně, zejména novou řadou Generic by Kentoya. Z ní se nám pod ruce dostala dvoudobá padesátka XOR, která již na první pohled zaujme extravagantním vzhledem a ostrými rysy. Zdání ale může klamat a tak jsme si tohoto krasavce vzali s klukama z redakce pěkně do parády.

Je to ostrý hoch

Než jsem se vydal na strastiplný šedesátikilometrový výlet pražskými ulicemi, několik minut jsem pobíhal kolem dokola. Jako kdybych pořád nemohl uvěřit, že se jedná o skútr, který byl vyroben v Číně. V porovnání třeba s 2T Zoomem mě nenapadlo lepší přirovnání než "nebe a dudy". Design XOR je opravdu nápaditý, lehce provokativní, ale čistý. Vpředu zaujmou dělená světla, která jako by se inspirovala u konkurenčního Peugeota. Ve stejných tvarech je vyveden i zbytek stroje, včetně zadní svítilny a třeba i budíků.

Pohonnou jednotkou je dvoudobý vzduchem chlazený jednoválec o objemu 49,2 cm3 disponující výkonem 3,1 koně a točivým momentem 2,34 Nm. O přenos výkonu na zadní kolo se stará variátor, startovat lze jak elektronicky, tak mechanicky. Za zmínku rozhodně stojí také letmo uložené zadní kolo s jednou klasickou stavitelnou pružicí jednotkou.

Nic pro dlouhány

Možná z nostalgie jsem se rozhodl nastartovat nakopávačkou, která je atypického a masivnějšího tvaru. Ten je bohužel vyveden na úkor funkčnosti a tak jsem raději zvolil pohodlnější variantu v podobě elektrického startéru. Ze čtyřdobě vyhlížející koncovky se začala linout známá dvoudobá písnička okořeněná vůní kvalitního oleje. Dlouho jsem neváhal a vydal se na pouť Prahou.

První metry v sedle XOR jsem si opravdu vychutnával, agregát táhl pěkně odspodu, přesně tak, jak bych u dvoutaktu čekal. Byl jsem naprosto spokojený. Tedy až do chvíle, kdy jsem si začal uvědomovat poněkud stížené podmínky pro nohy. Je to způsobeno plastovými trojúhelníky, které sice tvoří zajímavý designový prvek, ale opět na úkor funkčnosti. Při postavě necelých 180 cm rozhodně nepatřím k velikánům a tak jasné, že vyšším postavám bude, po mých problémech, jízda víceméně zapovězena.

S prvními nerovnostmi jsem začínal čím dál více přicházet na chuť podvozku. Nerovnosti zvládal s přehledem. Jak dlouho však bude na našich tankodromech odolávat? Naopak naprosto jasno je v brzdách. Přední kotoučovka s červeně lakovaným třmenem jakoby slibovala velký brzdný účinek, který se kupodivu dostavoval. Zadní buben je spíš doplňkovým brzdným náčiním patřícím k všeobecnému standardu.

Underground scoot

Smíchovský Carrefour je odjakživa naším poutním místem. Má moc libové podzemní garáže, do kterých čas od času zajedeme pro nějaký ten smyk. Pod záminkou nákupu nezbytných drobností jsem proto zajel poškádlit podvozek. Tomu se to očividně líbilo, a tak jediným pocitovým škraloupem zůstala poněkud slabá světla. Vypadají krásně, bohužel moc nesvítí. Hlavně, že jsme oba zůstali celí, nerudný vrátný opět utřel a já mohl upalovat dál. Z Anděla směrem do centra se mi snad ještě nikdy nestalo, že by se neutvořila kolona - jelo se testovat "průchodnost terénem". Řídítka se držela moc příjemně a když jsem se naučil pracovat s jejich šířkou, jízda kolonou se proměnila v zábavnou hru. I mezi auty se dalo celkem v pohodě držet "městských" 55 km/h, což je také maximální rychlost. Po jistém zásahu prý lze z padíka vytáhnout i 75 km/h, což je běžně dosahovaná rychlost v dané kategorii.

Ve městské spleti by se mi bývala hodila zrcátka. XOR má namontováno pouze jedno vlevo a to ještě takového prapodivného oválného na šikmo položeného tvaru. Moc v něm vidět není. Alespoň, že ovládací prvky jsou standardní, stejně jako tachometr.

A jak si tedy ve finále Kentoya XOR 50 vedla? Až na pár drobných vad spíše kosmetického rázu jde o velmi kvalitě zpracovaný skútr, který osloví zejména mladé motorkáře. Jeho extravagantní vzhled spolu s funkčností z něj činí mrštnou štiku nasazenou coby vhozenou rukavici do ringu vymírajícího rybníka městských skútrů. A uvažte sami, za necelých čtyřicet tisíc korun, to už pomalu stojí za uváženou, ne?

text: Jim
foto: Jim