Aprilia Scarabeo 500. Náladová holka starých mravů

Aprilie tuto vlnu v oblasti skútrů evidentně nezaspala, protože se jimi zabývá několik let. Největší z řady Scarabeo (ještě 50, 100, 125, 250 cm3) je právě jednoválcový čtyřdobý půllitr, který je pro letošek zcela nový a nahradil loňskou retroverzi Light. Vloni bylo Scarabeo nabízeno také v cestovní verzi GT vybavené ABS.

Moderní technika

Vodní chlazení je dnes samozřejmostí, vstřikování a s tím spojené splnění hodnot Euro 3 už skoro taky. Hlava motoru je čtyřventilová, jednovačková, motor je při vrtání a zdvihu 92 x 69 mm hodně točivý. Jeho síla se v kombinaci s dobře naladěným variátorem projevuje velmi efektně. Z nuly na stovku máte pocit úplně kontinuálního zrychlování bez ztráty dynamiky, od stovky výš ručička rychloměru leze nahoru pomaleji, od nějakých stočtyřiceti už trošku zleniví. Mezi stodvaceti a stočtyřiceti je však Scarabeo pořád hodně živé, možná víc, než by kdokoli čekal.

Maximálka je bezmála stoosmdesát solo a tak stopětašedesát ve dvou, a to bez jakéhokoliv zalehávání. Větrný štítek s malým deflektorem totiž plní svou funkci excelentně. Nápor větru odvádí přesně nad helmu, takže i při cestovních stošedesáti s vámi v sedle vítr neklepe.

Klepe však podvozek. Při jízdě solo nad 120 km/h je velmi neklidný, pro nezkušeného řidiče až nebezpečný. Přední kolo je uložené ve vidlici, kterou drží jen jedny brejle (u skútrů se to tak bohužel kvůli místu dělá) a ty nejsou schopny kolo dost dobře udržet. I při snaze držet řídítka vší silou se skútr po přejetí nerovnosti tak rozkýve, že musíte zavřít plyn a po uklidnění se rozjet znovu. Jednou se mi dokonce řídítka na rovném úseku D1 ve stočtyřiceti rozkmitala tak, že jsem se málem ze sedla odporoučel. Trošku pomůže nadlehčit zadek a nohama zatížit přes plošinové stupačky přední kolo, stroj se tak trochu uklidní. Chování rámu je na úrovni Jawy kývačky, která je ovšem díky menší rychlosti o dost bezpečnější. Při zatížení druhou osobou je podvozek kupodivu docela klidný a jen tak něco ho z přímé stopy nevyvede.

Brejle slabinou

Přední vidlice je seřízená velmi natvrdo. Jedete-li přes sebemenší nerovnosti (byť přední kolo není nejmenší), máte pocit, že vám někdo trhá žaludkem sem a tam. Je to jako sedět na staré tatramatce. Drncání je nepříjemné.

Měkké uložení přední vidlice v kombinaci s duálním systémem brzd, u kterého páčkou přední brzdy ovládáte pravý přední kotouč a páčkou zadní brzdy druhý přední a zadní kotouč, mají za následek křivení řídítek. Jakmile brzdíte opravdu natvrdo (musíte hodně silou, moc to nebrzdí) tlak třmenu na pravé šavli (který samozřejmě tlačí silou větší než třmen levý "duální") brejle přemůže. Abyste jeli dál rovně, musíte mít řídítka natočená o několik centimetrů vlevo. Srovnáte si je jako na kole o obrubník, ale při dalším brzdění následuje stejná situace. Brzdy mají přípravu na ABS, u kotoučů najdete natažené kabely a místo pro čidla.

Kufr jako u kombíku

Vynikající je podsedlový prostor, který je nezvykle ve tvaru kvádru s podstavou o rozměru A3, takže tam nacpete docela hodně velký batoh nebo kufřík. V sedle je zespodu probrání, takže integrálku uzamknete taky. Otevírání sedla je elektronické, na visačce imobilizéru zmáčknete tlačítko a servo vám sedlo odemkne. Myslelo se i na nouzové otevírání lankem v přední přihrádce, lanovod se ale později zasekl. Problémy jsme měli také s vyjímáním klíčku ze spínací skříňky.

Sedlo je velmi pohodlné, i když dost vysoké a široké, to trochu brání dosáhnout chodidly na zem.

Motor, motor, motor

Hodně nedostatků ve zpracování vám vynahradí motor. Nevadí-li vám drncání a vlnění rámu, motor vás dostane do extáze. Jeho síla a poslušnost vstřikování je opravdu na vysoké úrovni, motorka vůbec nebrní (míň než leckterá padesátka) a navíc s ní po městě i na dálnici dáváte za uši o dost silnějším soupeřům.

Byť je Scarabeo stavbou dlouhé, je poměrně štíhlé, takže se hodí i do města, což se o širokých cestovních skútrech konkurence vždycky říci nedá. Dynamika od semaforu je úžasná, výfuk, jaký nemají ani litrové supersporty, nedělá zbytečný rámus. Kladem je i neoblomná stabilita při pomalé jízdě. Suchých 189 kg položených proklatě nízko děla s rovnováhou své.

Pohodlí si užije i spolujezdec, který má neklouzavého sedla dostatek, navíc si nohy pohodlně opře o hodně masivní a pěkné výklopné stupačky s aretací cvakající jako při nabíjení revolveru. Madla jsou v pohodě.

Noční jízdy patří k příjemnostem, přední dělené světlo, byť poměrně malé, ukazuje svou sílu. Škoda jen, že se k tlumenému dálkové nepřipíná, ale že se pouze přepne. Buď tedy vidíte do dálky, nebo před sebe.

text: QuB
foto: Jim