Vectrix. Za zvuku tramvaje

Elektromotor jako alternativní pohon motocyklu není samozřejmě žádnou novinkou, to už napadlo kde koho. Problém nebyl v elektromotorech, nýbrž v akumulátorech, které byly vždycky tak těžké a s tak malou kapacitou, že vlastně už na začátku vylučovaly použití tohoto pohonu v jednostopém vozidle. Ale jak jde vývoj kupředu (a že jde rychle), tak už se dnes baterky dostávají na parametry použitelné i pro pohon motocyklů a skútrů. A bude líp.

Americký, ale odevšad

Vectrix je americká značka, ovšem v našem globálním světě si už člověk nemůže být ničím jistý, takže vás asi nepřekvapí, že design sice dělali v USA, ale spousta komponentů (hlavně z podvozku: brzdy, přední vidle…) pochází z Itálie, rám se vyrábí v České republice (!) a celé se to montuje v Polsku. Takže Vectrix je vlastně odevšad.

Vzhled působí velice lehce a solidně, přední světlomet jako by z oka vypadl Hondě Silver Wing. Rozměrově je Vectrix plnohodnotným a velmi pohodlným maxiskútrem, jízdní pozice je zcela přirozená a ochrana proti nepohodě také parádní. Prostorné sedlo nabízí komfortní posaz, nohy si můžete natáhnout nebo pokrčit a stěžovat si nebude ani spolujezdec – širokánské sedlo a masivní madla jsou doplněny designově nenásilně řešenými stupátky na nohy. Zrcátka se neklepou, protože tady nevibruje žádný spalovací nesmysl, takže jediná výtka po prvním ohledání putuje jen k našim severním sousedům za překvapivě horší celkové zpracování připomínající dálněvýchodní stroje.

Elektrické zvláštnosti

Pakliže byste byli ignoranti a nevšimli si ohromných nápisů Electric na bocích, šok byste zažili při pokusu otevřít podsedlovou schránku. Že se odklápí pouze sedlo spolujezdce a ještě dozadu, to by vás asi tolik nepřekvapilo (bez obav, velká helma se tam vejde jako nic), jako to, že byste tam narazili na dlouhý žlutý kabel do běžné domácí zásuvky. Jeho délka nějakých 2,5 metru by měla být do každé garáže dostačující, výhodou je i to, že můžete podsedlák zaklapnout a nechat kabel koukat skrz připravenou dírku – třeba když si v práci vyhodíte před barák prodlužovačku a nabíjíte venku.

A pokud by vás ani tohle nenavedlo, že pod kapotou nenajdete velký čtyřtakt, nýbrž dva sériově zapojené akumulátory dávající dohromady 125 voltů a pohánějící elektromotor umístěný u zadního kola, tak všechno už pochopíte při pohledu na modře podsvícenou přístrojovou desku. Tu tvoří trojice budíků, uprostřed s analogovým rychloměrem, nad nímž se nacházejí i nezbytné provozní kontrolky (legrace: když blikáte, začne vás po chvíli Vectrix na toto upozorňovat i akusticky. Přeci jen, vybíjíte si baterky…). Postranní kruhové budíky už jsou LCD a týkají se onoho netradičního pohonu. Vpravo najdete veliký indikátor nabití akumulátorů, vlevo hodiny (no dobře, ty jsou stejné i na benzínových skútrech), denní počítadlo kilometrů, plánovaný dojezd a blikající piktogram Ready a svítící GO. A jak to celé funguje?

Než vyrazíte

Nejdříve je třeba Vectrixe nabít. To se provádí již zmíněným kabelem a při tomto procesu běží větráky baterií a svítí budíky informující o stavu akumulátorů. Na 80 % své kapacity se z úplného vybití dostanou za dvě hodiny, „do plnejch“ to potom trvá ještě necelou hodinku. To je nyní asi hlavní Vectrixova nevýhoda, protože když spěcháte a potřebovali byste rychle „natankovat“, máte prostě smolíka a musíte počkat. V tomhle na tom jsou klasické benzíňáky nesrovnatelně lépe.

Máme natankováno a může se vyrazit. Otočit klíčkem, chvíli počkat, než naběhnou budíky, a – proč nebliká Ready? „Chcípák“ zapnutý, aha, tak je to kvůli vyklopenému bočnímu stojánku (centrální Vectrix v základu nemá, ale dá se objednat bez příplatku, a chybí mu i ruční brzda, takže opatrně se stavěním na stojan z kopce. Ačkoli ten elektromotor má takový odpor, že tlačit „nenastartovaného“ Vectrixe je za trest). Zaklopit a už to bliká. Zmáčknout zadní brzdu a držet, potom přední – a už svítí GO a může se jet.

Navzdory značné hmotnosti se Vectrix velmi dobře ovládá. Těžké akumulátory umístěné ve spodní části snižují těžiště proklatě nízko, rejd je také pořádný a podvozek dobře sladěný, takže tady nejsou důvody ke stížnostem pražádné. Ono také Vectrix není žádná rozpočtovka, jednotlivé komponenty pocházejí od věhlasných výrobců a hliníkový rám (s ocelákem by Vectrix byl už moc těžký) zastává svou funkci bez(c)hybně.

Dobíjejte brzděním

Ještě než se rozjedete, je dobré nechat se informovat o multifunkční patentované plynové rukojeti DAaRT. Tou totiž můžete kroutit i na druhou stranu, což může znamenat dvě věci: při stání na místě začne Vectrix couvat (ve stísněných prostorech při parkování k nezaplacení) a při jízdě „brzdit motorem“ a tím dobíjet baterky – Vectrix je totiž vybaven rekuperací! Analogie s benzíňákem – prostě lijete benzín z motoru zpátky do nádrže. Dá se tím prý dobít až 12 % kapacity a nejlepší je, že brzdný účinek je takový, že kotoučovky Brembo použijete opravdu jen ve výjimečných případech. Děsně legrační je přitom akustický projev Vectrixu. Jeli jste někdy tramvají? Tak zvuk je úplně stejný – při akceleraci a při brzdění rekuperací ještě víc. Škoda jen, že klakson je klasický, tramvajácké „cililink“ by byla stylovka…

Lineární zrychlení

A teď už: jak to jede rovně? Parádně. Díky plně elektronickému řízení motoru má Vectrix stálý výkon 3,8 kW, ovšem při plné akceleraci je schopen dodat až 27 kobyl a hlavně ten krouťák, 65 newtonmetrů… Není tady žádný variátor, nečekáte na žádné sepnutí rozjezdové spojky, motor funguje hned od nuly a zcela bez cuknutí.

Do nějakých 30 km/h je zrychlení sice pěkné, ale nikoli závratné – přeci jen Vectrix váží přes dva metráky. Ovšem potom poznáte, co to je „lineární chod“. O tomhle se benzíňákům jenom zdá. Při plném plynu ručička přeletí bez sebemenšího zaváhání zleva doprava a na tachometrových 105 km/h si narazí nos o omezovač. Fascinující. Takhle na papíře to tak nevyzní, to se musí zažít. Žádné přemýšlení, že teď už to tolik nepojede, takže radši předjíždět nebudu. Zrychlení je pořád stejné.

Stinnou stránkou těchto výkonových kratochvílí je, že když tohle budete dělat často, vycucnete baterky jak vysavač chomáče prachu za postelí (no netvařte se, že tam máte čisto). Dojezd totiž může být 100 kilometrů, ale taky i méně než 50, záleží na tom, jak máte těžkou ruku. Dokud jsem jezdil normálně pražským provozem, měl jsem plánovaný dojezd na udávané horní hranici. Stačilo však pár desítek minut při focení, kdy se jezdilo brzda-plyn (dokonce se spustil větrák a chladil baterie), a najednou jsem byl rád, že jsem ujel 60 kilometrů.

Dnes a zítra

Jak už jsem řekl na začátku, dokážu si představit, že za pár let budou benzínové motory provozovat jen nadšenci (to si však nedokáží představit všichni, kdo mají na ropě postavené živobytí, tzn. ohromný moloch od arabských šejků po daně mlsající stát). V současné chvíli je Vectrix spíše pro nadšence. Cenovka 160 000 Kč plus DPH (zatím si všichni kupují Vectrixe „na firmu“ a dépéháčko odečítají) za velký skútr s téměř zanedbatelnými náklady (žádné výměny olejů, cena elektřiny desetinová proti benzínu…) je překvapivě přátelská, ale jako problém se může leckomu zdát malý dojezd a dlouhé nabíjení.
Ovšem vývoj postupuje mílovými kroky a Jiří Slováček z firmy Sinobia, pražského dealera Vectrixu (dovozcem je firma 3E sídlící v moravském Liptále), nám prozradil, že již dnes mají k dispozici akumulátory, jež při stejných rozměrech mají trojnásobnou kapacitu a tudíž i dojezd (tzn. 150-300 km) a hlavně se dokáží nabít za pouhých pět minut! Zní to neuvěřitelně? Ale no tak, žijeme v 21. století. Před patnácti lety byly mobilní telefony podobné vojenským radiocentrálám a měli je jen nejbohatší podnikatelé, dnes bez té maličké krabičky nejde ani mimino na nočník. Proč bychom nemohli mít už zanedlouho elektrická vozítka se srovnatelnými či lepšími parametry, než mají spalovací motory?

PS: Nevím jak, každopádně dovozci se podařilo Vectrixe homologovat na řidičák A1, takže se na něm smí už od šestnácti!

Verdikt

Motor: 8/10
Podvozek: 7/10
Brzdy: 7/10
Ovladatelnost: 6/10
Město: 7/10
Cestování: 4/10
Sport: 4/10
Spolujezdec: 7/10
Výkon/cena: 5/10

text: Honzis
foto: David M. Bodlák a Kuba