Honda SH 150i. Miláček davů v novém dresu

Možná se vám skútr SH150 nebude zdát na první pohled ničím pozoruhodný. Což je omyl. Díváte se na přeborníka skútrových prodejů v Evropě. Tím přeborníkem je předchůdce dnešní SH150i, který se poprvé objevil v roce 2001. A to si pište, že Hondě záleží na tom, aby to takhle bylo i nadále. Loni v listopadu představila faceliftovaného pokračovatele, který je kromě kubatury 153 cm3 nabízen (stejně jako předchůdce) také ve verzi se 125 cm3 motorem. To je ale verze, která má smysl jen od 16 do 21 let, jinak je lepší sáhnout rovnou po stopadesátce - stojí stejně, váží taky stejně a jede víc, takže tohle je jasný.

Výměna šatníku

I když skútr není primárně rychlostní vozítko, přesto by měl být schopen přiměřeně sekundovat svižnému provozu. SH má jet teoreticky nejvíc 105 km/h, tachometr ukázal z mírného kopečka 120 km/h, takže to asi souhlasí. Existuje pár rychlejších dokonce stopětadvacítek, ale esháčko tohle nějak netrápí. Kilo umí, na dálnici se necpe, tak co. Zrychlení je lineární, jak jen zrychlení může lineární být - od skútru skoro nic jiného čekat nelze.

V čem exceluje, to je vzhled. Je to fakticky moc pěkný skútr, s pěkným zpracováním, na co sáhnete, je příjemné na omak a z dobře vyhlížejících materiálů. Výrazná žlutá perleť "Acid", kterou měl testovaný exemplář, možná vypadá na fotkách trochu přihřátě, ale když ji vidíte v reálu, tak elegantnímu SH sluší.

Další luxusní věc na SH je podvozek. Je tužší, ale s jistým vedením stopy. Ne vždy se to u skútrů s velkými 16palcovými koly povedlo zařídit, aby měly pevný rám a nekroutily se v zatáčkách. SH takovou nejistotu vůbec nepřipouští, žádné vlnění, schopnosti podvozku mají dostatečný náskok před výkonem motoru.

Slabší zadek

Výhrada se ale našla k brzdám. Brzdí dobře, dokonce jsou propojené jako to má řada velkých hondích motorek, ale potíž je v tom, že pravá páčka, na kterou jste naučeni z motorky, že zabere nejvíc, tady ovládá zadní brzdu a stisknuta samostatně nemá téměř žádný účinek. Sólo má smysl na ni sáhnout jen tak do 20 km/h rychlosti, jinak chňapněte za obě, duál neduál. Žádné drama, u jiných strojů také brzdí zadek méně, ale tady ještě míň. To je ale jediná výraznější výtka, kterou se povedlo najít.

Tedy, je tady ještě ten podsedlový prostor, do kterého se nevejde integrální helma, což je konstrukčně dáno těmi velkými koly. Zjevně ale to, co bych osobně považoval za nedostatek, nevadí desítkám tisíc kupců, protože předchozí generace na tom byla obdobně. Na skútru se prostě většinou jezdí v otevřené helmě a ta se pod sedlo vejde. Jinak dozadu jde samozřejmě dokoupit kufřík, kam si tu integrálku dáte, když jinak nedáte.

Ale celé to bude asi v tom, že SH není populární kvůli tomu, že by to byl nějaký fajnšmekrovský skútr, ale protože dělá a umí libově a na vysoké úrovni Hondy všechny ty základní věci, které má skútr do města umět. Být malý, obratný, bezúdržbový a mít jednoduchou obsluhu. Všechno tohle má SH za jedna. Navíc teď po redesignu sebevědomě vystoupil z šedého průměru a sbírá plus body za pohlednost.

Skútr do testu zapůjčila Honda ČR.

Verdikt

Motor: 7/10
Podvozek: 8/10
Brzdy: 6/10
Praktičnost: 6/10
Výkon/cena: 7/10

text: Radek Navrátil
foto: Jakub Nič