Akumoto A10/70. Tichošlápek

V loňském roce jste si mohli na stránkách ČMN přečíst první testy elektrických motocyklů a skútrů - švýcarské krosky Quantya a velkého amerického skútru Vectrix. Přes jistý despekt ortodoxně benzinových členů redakce oba stroje příjemně překvapily a teď tu máme další exemplář, malý elektroskútr Akumoto. Jeho výroba probíhá v Číně, ale vývoj je záležitostí českou. Stejnojmenná firma nabízí tři verze, lišící se typem a kapacitou akumulátoru. Model A10/70 je cenově i dojezdem ten prostřední a používá křemíkovou baterii. Právě použitá baterie je pro cenu klíčová: základní model A10/40 využívá stejný typ baterie, ale s menší kapacitou a tím i dojezdem (max 40 km). Stojí ale o třetinu méně, necelých 30 tisíc. Pokud byste rádi nabíjeli méně často a jezdíte větší vzdálenosti, je tu ještě verze A10/160 (číslovka za lomítkem udává maximální dojezd), používající vyspělejší lithium-polymerový typ akumulátoru - za něj je ale nutno řádně připlatit, stojí rovných 100 000 korun.

Kilometr za 5 halířů

Druhou stranou mince pořizovacích nákladů jsou ale náklady na provoz a i laici asi tuší, že v tom budou elektriky excelovat. Uším šetřivého našince musí znít údaj o ceně za ujetí 100 km jako rajská hudba: spotřebujete při tom elektrické energie zhruba za pět korun a když dobíjíte na noční proud, tak i méně. Na konto příznivých provozních nákladů je nutno zmínit ještě fakt, že odpadá řada servisních úkonů: různé výměny olejů, filtrů, svíček, řemenů, seřizování motoru atd. Neplatí se ani silniční daň, roční povinné ručení vyjde na necelé tři stovky. Staráte se hlavně o to, abyste měli nabito a pak ještě o brzdy a pneumatiky.

Tvůrci Akumota neskrývají, že tvarovou inspirací pro jejich skútr byla Honda X8R-S, povedený dvoutakt, kterého poslala do firemního muzea právě zpřísňující se emisní omezení. Akumoto se svému vzoru nemůže rovnat v kvalitě zpracování, plasty vypadají ledabyle a příliš nelícují. Výchova čínských dodavatelů je ale kapitolou samou pro sebe, na druhou stranu, přestože se A10 přihřívá na sportovní image X8R-S, svým charakterem je to užitkový skútr bez sportovních ambicí. Na rovině dosáhne rozvážně 60kilometrové rychlosti, přijde-li kopec, podle jeho sklonu zpomalí až zhruba na čtyřicítku.

A10 brzdí o něco hůře než její vzor s excelentními brzdami Grimeca, ale kotoučová brzda charakteru stroje odpovídá. Navíc využívá rekuperace, tedy dobíjení akumulátoru, pokud zmáčknete jakoukoliv brzdovou páčku, což zase prodlužuje dojezd.

Pro špiony

Samotná obsluha A10 je prostinká a dotahuje snadné ovládání skútrů na maximum: otočíte klíčkem a už nic nestartujete - po otočení "plynové" rukojeti můžete rovnou jet. Každého zaskočí nezvyklé ticho. Když napnete uši, uslyšíte slabé vrnění, ale jinak můžete poslouchat, co si lidé kolem povídají v autech, dalo by se říci ideální vozítko pro špiony...

Zdrojem tohoto ticha je třípólový bezuhlíkový pulzní motor s permanentními magnety. Tři datové snímače polohy se starají o hospodárný průběh magnetického pole během jízdy. Tím, že je motor umístěn přímo na zadním kole, odpadají přenosové ztráty a dosahuje vysoké účinnosti, kolem 90 %. Začne-li baterce scházet "šťáva", na přístrojové desce vám to signalizuje rafička v červeném poli. I poté je ale elektroskútr schopen vydržet 5-10 kilometrů k nejbližší zásuvce. Pokud jste ji ale vyjeli do mrtě, počítejte s dostatečným časem na nabití, naplno ji nabijete za 8 hodin, na 60 % kapacity to trvá cca 1,5 hodiny. Nabíječku si vozíte v prostoru pod sedlem a strká se do konektoru vepředu pod sedlem.

V čem jsou tedy hlavní přednosti A10? Jednoznačně jsou ekonomické, po počáteční investici jeho provozování nestojí prakticky nic. Na druhé straně nečekejte nějaké emoční bouře, je to prostě jen přemisťovadlo, které vám šetří nohy, a ne replika Troye Baylisse. Ne všichni ale chtějí být jako Troy a je fajn vědět, že existuje strojek, který vás na nákup, úřady, na ryby nebo malý výlet doveze zadarmiko v době, kdy se spousta lidí se státními úředníky v čele zabývá tím, jak z našich kapes vytáhnout finance na další provoz toho velkého letadla, ve kterém žijeme.

text: Radek Navrátil
foto: Jakub Nič