Djerbou na skútru

Znáte to asi každý … jednou za čas je prostě potřeba vypnout a hodit si nějakej ten voraz. Nabídka zájezdů na poslední chvíli (last minute) sice letos není kdovíjak výhodná, ale přece jen nějaký ten zájezd se tam najde.

S přítelkyní nám padl do oka hotel Diana Rimel v Tunisu a to konkrétně na Djerbě. Zabalit, vypnout mobilní telefon, email atd. atd. atd.

Nebudu vás zdržovat tím, jak probíhal let, jaké bylo ubytování, ale začnu rovnou tím, že už cestou do hotelu mě upoutala věc jiná a to jedna půjčovna skútrů za druhou … tím to všechno vlastně začalo.

Válení na pláži nám vydrželo asi jen dva dny. Pak vznikla ta „bláznivá“ myšlenka vyměnit pohodlí hotelu a služeb All inclusive za trochu cestování po Djerbě. Slovo dalo slovo, v hotelovém komplexu jsme koupili mapu a zajistili si pronájem skútru.

Pokud si myslíte, že máte na výběr, tak věřtě, že tomu tak není! O značce je rozhodnuto vlastně už předem, protože z 99 % narazíte na celé Djerbě jen na jednu jedinou značku a tou je Peugeot. Peugeot je nejen nejrozšířenější, ale nebál bych se říct, že skoro jedinou značkou. Ostatních značek skútrů je na Djerbě jako šafránu a tak za raritu považuju i to, že jsem viděl značky jako Malaguti, Baotian, Yamaha nebo Vespa!

Po smlouvání, které je v tamních končinách nezbytnou součástí jakéhokoliv obchodu, se nám podařilo pronajmout si Peugeot Trekker na celé odpoledne za 50 dinárů, což je v přepočtu na evropskou měnu cca 22 euro.

Ve 12:00 nám byl skútr přistaven. O technickém stavu se není třeba příliš rozepisovat, protože za vše hovoří fotografie. Za zmínku ale stojí např. podsedadlový prostor, který tvořila vložená jet-helma. Když jsme ji vyndali, koukala na nás jen pořádná díra v plastu.

Nezbytná kontrola odhalila i nefunkční tachometr, kontrolky a spoustu dalších drobností. Po doplnění paliva u jedné z „renomovaných“ čerpacích stanic (alespoň dle doporučení  půjčovny) jsme konečně mohli vyrazit!

Naplánovaná trasa: Diana Rimel – Houmt Souk – El Gala Aeroport – AJIM – Guellala – Mahboubine – Midoune – Hadada – Diana Rimel   

Startujeme pomocí nožního startéru (ten elektrický samozřejmě nefunguje) a vyrážíme. Provoz je minimální a dopravní značení víc než dostačující. Naše první zastávka je vzdálená jen několik málo kilometrů. Jedná se o krokodýlí farmu. Tuhle zastávku můžeme skutečně doporučit! Vstupné činí 12 dinárů za osobu + 1 dinár za možnost fotografování. Vstupenka platí do přilehlého muzea a vesnice, kde je vidět, jak se dříve žilo, a konečně do „hlavní atrakce“, kterou krokodýlí farma bezpochyby je!

 

V celé farmě se nachází na několik set krokodýlů nilských. Vidět můžete nejen vajíčka, miminka, „batolata“, ale i jejich rodiče! Krmení probíhá vždy až v 17:00! Tolik času ale nemáme nebo spíš se nám nechce tak dlouho čekat a tak vyrážíme dál.  

Po půlhodince cesty od farmy zastavujeme na veřejné pláži, kde něco málo fotíme, ale hlavně se snažíme trochu zchladit procházkou v moři. Vzduch kolem je totiž až neuvěřitelně horký a tak nás neosvěžuje ani poněkud svižnější jízda.

Za chvilku opět jedeme. Naše druhá vytyčená meta je pevnost v Houmt Souku. Cestou k ní zastavujeme ještě jednou a to při spatření místního tržiště nebo bazaru, který fotíme a za chvilku už stavíme před naším cílem. Vstupné do pevnosti je 5 dinárů na osobu a 1 dinár za focení. Stejně jako farmu můžeme doporučit i tuto pevnost. Výhled je jedinečný, ale všudypřítomné vedro nás vede k jednoznačnému rozhodnutí … ZMRZLINA!

Sedáme na skútr a ani ne po 5 minutách jízdy sesedáme u prvního občerstvení, kde si ve stínu dopřáváme ledovou zmrzlinu s jahodovou příchutí.

Nebe je bez mráčků a tak používáme opalovací krém a hurá do sedla. Následující úsek cesty vedoucí na letiště je nejnudnější. Napravo poušť, nalevo poušť a cesta vede stále rovně bez jediné zatáčky. Za celou dobu potkáváme jediné auto a moje myšlenky se zaobírají tím, že umřít na dehydrataci není nemožné :) Naštěstí se tak neděje a my pokračujeme přes letiště na další město, kterým je Ajim.

 

Cestou stavíme u moře, kde se opět alespoň trošku zchladíme, ale hlavně si vyměňujeme pozice a ze mě se tak stává batůžek! Po několika desítkách kilometrů vjíždíme do Ajímu, kde stavíme u kavárny Al Jazira a za dinár a půl kupujeme 1,5litrovou láhev chlazené vody. Po chvilkové poradě u mapy, kterou jsem měl problém i rozložit, razíme směr Guellala.

Bohužel pár kilometrů před naším dalším cílem nastává něco, s čím se dalo nebo spíš mělo počítat … porucha. Skútr při cestě do kopce ztrácí dech a zastavuje. Vzhledem k mým technickým znalostem a zkušenostem nepropadám panice, ale spíše hysterii :) Přítelkyně mě uklidňuje a tak rozhodujeme, že počkáme, jestli skútřík není jen „přechlastaný“. Přece jen se jelo pořád na plný plyn.

Po zhruba deseti minutách se snažím skútr nastartovat a chytá!!! Problém je, že plyn se zřejmě zasekl a tak je stále na maximum. Co naplat, tlačit ho v tomhle horku nehodlám a pěšky nikam nejdu. Oba dva skáčeme na skútr a jedeeeem! Skútr uhání stále kupředu a to bez nutnosti přidávat plyn. Doslova vlítáváme do Guellaly, kde u nejbližší pumpy mačkám obě brzdy a přítelkyně vypíná klíček … Skútr tak zůstává konečně stát. Dotankujeme zhruba půl nádrže a platíme 4 dináry.

Startuji skútr a opět vyrážíme maximální rychlostí vstříc dalšímu dobrodružství. Doslova prolítáváme keramickými dílnami a bohužel v obavě o dojezd ani nezastavujeme. Focení tak probíhá jen za jízdy. V městečku Mahboudine prosvištíme tři kruhové objezdy a zatáčíme doprava směr Midoune.

Cedule hlásí, že Midoune je vzdálený už jen pouhých 10 km,  když v tom Peugeot začíná fungovat naprosto normálně. Plyn reaguje tak, jak má a tak konečně zvolňujeme. Midounem projíždíme vskutku turistickým tempem a děláme jednu fotku za druhou. Fotíme domácí čerpací stanice, před kterými jsme dostali důrazné varování. Místní se prý bát nemusí, ale turisté by se měli těmhle „domácím benzínkám“ vyhnout.

Naší předposlední zastávkou je město Hadada, kde už nejenže nefotíme, ale naprosto vyčerpaní a unavení a navíc v polospánku projíždíme až do našeho hotelu, kam vjíždíme už za tmy! Absolutně grogy, ale zdraví a plní nových zážitků jsme zpět! Něco málo k snědku, sprcha a hurá na kutě!

Závěrem

Technický stav skútrů a mopedů nebo třeba motorek je už na první pohled tristní. O garančních prohlídkách 99 % těhle vozítek jen slyšelo, ale i přesto jsou provozuschopné a pojízdné! Provoz na Djerbě je mírný a stav silnic je v porovnání s ČR nadprůměrný!!! Projet Djerbu na skútru ale můžeme jen a jen doporučit! Jak je i z fotek patrné, tak věřte, že helmu sundáte po pár ujetých metrech ... důvod? Daleko větší nebezpečí než nehoda je totiž to, že se vám hlava vedrem "uvaří" a s vámi to prostě a jednoduše sekne. Pokud se chystáte na Djerbu, tak vám můžeme jen popřát ŠŤASTNOU CESTU!

Foto: Viktor Hrachovec, Barbora Neuhauserová