Vzpomínka na léto - o skútrech v Černé Hoře

Po krátké úvaze na téma kam letos na dovolenou jsme se se synem rozhodli zopakovat pro velký úspěch předloňské dovolené návštěvu Černé Hory. Věděli jsme tak, do čeho jdeme a těšili se na nové zážitky, kterých se nám na přelomu července a srpna bohatě dostalo. Jeden z nejsilnějších zážitků se týkal motoprovozu, a tak jsem se rozhodl podělit se o něj zde na Skutrportalu a doufám, že to čtenáře také pobaví.

Minule jsme pobývali v městečku Sutomore ležícím zhruba v polovině cca stokilometrového černohorského jaderského pobřeží. Tentokrát jsme se posunuli více na jih, kousek pod městečko Ulcinj. To je poslední větší obec před albánskou hranicí, kterou tvoří 15 km vzdálená řeka Ada. Řekl bych, že právě někde před Ulcinjem začíná opravdový Balkán. To slovo nemyslím jako zeměpisný pojem, ale jako životní styl - přítomnost Islámu a mešit s minarety, všudypřítomný nepořádek, dvojjazyčné dopravní značky s albánštinou a také pro nás řidiče nezvykle svérázné chování vozidel na silnicích, zejména v městském provozu.

Že je na jihu Evropy skútříkářský ráj, je známá věc, která nikoho nepřekvapí. A že to bude na Balkáně divočejší než třeba v civilizované Itálii, to jsem také čekal, ale i tak jsem byl nakonec překvapený. Jednak množstvím jednostopých vozidel, jejich neuvěřitelnou rozmanitostí, i takovým tím koloritem městského provozu, který se jen tak někde nevidí.

Tento článeček vzniknul spontánně, až po návratu domů, když se mi to všechno rozleželo v hlavě. Bylo to takhle: Jednou jsme vyrazili do centra města hned dopoledne. Vedro a chůze při prohlídce místních pozoruhodností nás brzy zmohly, tak jsme si vybrali příjemnou restauraci na hlavní třídě a dali si nějaké pití a nakonec i oběd. Protože skútrů jezdilo hned vedle našeho stolku odhadem tak 2x tolik než aut, bavili jsme se jejich rozpoznáváním a sledováním provozu. Co taky jiného při čekání dělat. Chvilku jsem zkoušel skútry počítat, ale hned se ukázalo, že to nemá smysl. Tak mě napadlo začít je fotit a udělat nějakou statistiku zastoupení značek a modelů, jen tak, pro legraci. Asi jsem už blbnul z nudy při čekání nebo z hladu. Tak jsem přemýšlel, jak to udělat nejlíp. Když nám přinesli jídlo, do kterého jsme se hned pustili, na chvilku mě ta myšlenka opustila. Jenže provoz zesílil a po pár soustech jsem si řekl, že by mne mrzelo, kdybych to nepofotil. Podobná příležitost se mi určitě hned tak nenaskytne a tak než jsme dojedli druhou půlku porce olihní, fotil jsem poctivě všechno, co projelo kolem a mělo dvě kola. Tím se samozřejmě druhá půlka oběda protáhla, což je pro statistickou hodnotu akce dobře. Projíždějící stroje jsem fotil od 11:47 do 12:07, tedy přesně 20 minut, a potom, když jsme z restaurace odešli, ještě pár motocyklů zaparkovaných v nejbližším okolí. Vzniklo dost fotografií, které někdy zachycují jen průjezd, někdy něco zajímavého, možná vtipného, každý může posoudit sám.

Před fotografiemi ještě malé upozornění pro ty, kteří cítí potřebu kritizovat nasvícení, kompozici a estetickou stránku vůbec: Vím, že některé záběry nejsou dokonalé, ale vybírali jsme si restauraci, ne fotografický post. Je to street foto. Fotil jsem všechna projíždějící dvoustopá vozidla, i když občas překáželi chodci a projíždějící auta. Někdy jsem nestíhal, někdy jsem fotil zezadu proto, že se pár řidičů tvářilo tak, že asi zastaví a rozbijí mi hubu. Naštěstí se tak nestalo, ale chápal bych to. V Černé Hoře jsou totiž docela přísné dopravní předpisy, které například nařizují i druh obuvi pro řidiče, což žabky jistě nejsou. Také se například nesmí i v soukromém vozidle, natož v autobusu, jezdit bez trička (z hygienických důvodů, kvůli pocení). Za všechno jsou pokuty od 50€ výše, což je při běžném měsíčním výdělku 350€ dost. Druhá věc je vymáhání dodržování těch předpisů. Policejní auto jsme viděli za celý pobyt třikrát, vždy na hlavní silnici cestou do Podgorice. Policejní skútr jsme ve městě vídali častěji, jenže se mi ho nepodařilo vyfotit, což mě mrzí. To jsem odbočil, ale chápu, že někdo o focení prostě nestojí, ostatně já také ne. Nic dvoukolého mi neuniklo a žádné fotky jsem z prezentace nevyřadil. Přímo jako statistický podklad bych to nebral, ale o místních poměrech to, myslím, vypovídá dost dobře.

V Černé Hoře jezdí skútrů opravdu hodně, nad moje očekávání. Žádný zásadní závěr nemám, ten si může každý udělat sám. Všimnul jsem si jen, že nad japonskými značkami jednoznačně převládá italská konkurence. Nejvíc asi Piaggio, myslím, že nejčastěji jsem za celý pobyt vídal model Beverly. Je to jen pocit, přesnou statistiku nemám, ta ani nebyla cílem snažení. Chtěli jsme se trochu pobavit, což se povedlo, a jestli se pobavilo i pár čtenářů, splnil tento článek účel.