24 hodin Le Mans aneb 24 hodin po D1 - hotovo

Start akce byl pevně stanoven na úterý 29. července 2014. Den před začátkem akce se ladily poslední detaily a K-XCT dostalo zaslouženou koupel a plnou nádrž prémiového paliva Shell V-Power u jedné nejmenované čerpací stanice :-)

Ráno jsme vstávali až po 8. hodině a samotný start byl naplánován na 10:00. Počasí nám přálo a nebyl tak jediný důvod akci odkládat či snad dokonce rušit. Něco před desátou jsme zkontrolovali vysílačky, ověřili připravenost servisního vozidla a konečně vyrazili.

Cesta probíhala bez sebemenších problémů až do cca třičtvrtě na jedenáct, kdy provoz začal výrazně houstnout, až se nakonec zastavil úplně. Pomalu ale jistě jsme si razili cestu skrz stojící kolonu až k 42. kilometru, kde byla silnice z důvodu nehody dvou kamionů zcela uzavřena. Při nehodě se naštěstí nikomu nic nestalo, ale D1 opět nezklamala. Zůstali jsme uvězněni uprostřed dálnice a nemohli jsme tam ani zpět. Nezbývalo než čekat a popravdě obrnit se notnou dávkou trpělivosti. Čas se neuvěřitelně vlekl a nás přepadal pocit naprosté bezmoci. Asi po hodině se podařilo odtažením vozidel zprovoznit jeden jízdní pruh. Cesta tak byla volná a asi pro nikoho nebude překvapením, že prvním vozidlem, které místo opustilo, bylo naše redakční Kymco K-XCT.

Před námi teď byly kilometry a kilometry volné dálnice. Rychlostí 120 - 130 km/h jsme neohroženě postupovali vpřed. Ač bylo K-XCT vybaveno již zmiňovaným cestovním sedlem, které je opravdu daleko pohodlnější než originál z výroby, tak vyjeté koleje od kamionů a celkový stav D1 dával našim zádům neskutečně zabrat. Doslova adrenalinovým zážitkem se pro nás pak stala jízda ve zúžených pruzích, kterých je na D1 víc než dost. Mysleli jsme si, že s motorkou to nebude žádný problém, ale kdeže. Řidiči kamionů sice jeli spořádaně za sebou v pravém pruhu, ale levý pruh byl beznadějně ucpaný auty, jejichž řidiči se rozhodovali, zda se vedle těch kamionů vejdou nebo ne. Maximální rychlosti, která je v těchto místech omezena na 80 km/h, jsme podle tachometru stěží dosáhli, což v reálu znamenalo rychlost kolem 72-75 km/h. Popojíždění v kolonách v sobě mělo i další hořkou příchuť. Pokud pomineme náš časový plán, který dostával ránu za ránou hned od samého začátku, tak rozhodně nešlo pominout jízdu v oblaku výfukových plynů od náklaďáků, tiráků i osobáků, z nichž někteří, a na to bych si i vsadil, o STK a emisích nikdy neslyšeli.

Nastal čas na první zastávku. K-XCT potřebovalo doplnit nějakou tu kapku paliva a my si potřebovali trochu odpočinout. Kopli jsme do sebe energy nápoj, jenž nám sice nedal křídla (bohužel), ale zato výborně revitalizoval tělo i mysl :-), a po necelých 20 minutách opět vyrazili. Co se našeho dopravního prostředku týče, nebyl žádný důvod k nespokojenosti či případným obavám. Motor naskočil na první stlačení tlačítka START a stačilo lehké polechtání rukojeti plynu, aby skútr vyrazil kupředu jako blesk.

Další více méně pohodlnou várku kilometrů vystřídal další zúžený úsek a tak stále dokola. Popravdě, před startem asi nikoho z nás nenapadlo, jak úmorná D1 bude. Na každém opravovaném kilometru jsme nabírali časové manko, které se nám ani na neucpaných rovinkách nedařilo dohnat. Kymco sice místy ukazovalo tachometrovou rychlost až 143 km/h, ale v reálu to bylo oněch předepsaných 130 km/h. Chvilku bezmoci vystřídalo zanadávání do vysílačky a přidání plynu tzv. na doraz. K-XCT nijak neprotestovalo a poslušně si razilo cestu vpřed. Brno bylo v té chvíli vzdálené necelých 15 km.

Příjezd do Brna oznamoval nepřehlédnutelný nápis, který nám po všech těch peripetiích vykouzlil na tvářích přece jen úsměv. Následovala nezbytná občerstvovací zastávka nejen pro nás, ale především pro naše Kymco. Průměrná spotřeba 3,5 l/100 km byla ta tam. Agresivní jízda s plynem až na doraz si vyžádala svou daň a spotřeba teď dosahovala bezmála 6 l/100 km. Po dotankování několika litrů naturalu, kávě a bagetě bylo vše připraveno ke zpáteční cestě do našeho hlavního města. Cesta zpět probíhala jako přes kopírák. Zúžené pruhy střídaly rychlé úseky a zase naopak. Nebyla by to však dálnice D1, aby nám nepřichystala další překvapení v podobě cca 10km kolony. Skrz kolonu jsme se pohybovali maximální rychlostí okolo 20-30 km/h a přes zuby cedili jednu nadávku za druhou. Kolona stejně jako znenadání začala, tak i skončila a o jejím důvodu se tak můžeme jen dohadovat. Jisté je, že ji nezpůsobila ani autonehoda, ani stavební úpravy a dokonce ani policejní kontroly. Další zdržení však dalo značně zabrat naší psychice a poprvé padla myšlenka 24hodinový vytrvalostní test po D1 předčasně ukončit. Při protnutí dopravní značky, na které stál nápis PRAHA hlavní město, následovala další občerstvovací zastávka a hlavně měření. Spotřeba se ustálila na 4,8 l/100 km. Ujeto bylo 427 km a to za 5 hodin a 58 minut.

Před námi zbývalo 18 hodin jízdy a odpočinku. Vyrazit nebo ne? Vše rozhodl Fanda, který dotankoval nádrž do plna a na GPS navigaci nastavil cíl Brno. Asi nemá cenu tady popisovat každý kilometr naší cesty a stále dokolečka omílat jízdu skrz kolony čoudících kamionů, ale právě o tom celá trasa byla. Provoz výrazně neslábl ani ve večerních hodinách, kdy jsme vzhledem k únavě byli nuceni zpomalit a oproti plánu přidat několik zastávek, kterým vévodila káva a energy nápoje. Jediným členem našeho týmu nevykazujícím ani známku únavy byl náš skútr. Jeho jedinou slabinou byla žízeň, která však byla způsobena naším ne příliš šetrným zacházením, ale o tom to celé bylo! Během nočních a brzkých ranních přesunů, kdy jsme po D1 jezdili do slova a do písmene sami, jsme při jedné z našich zastávek skútr dovybavili plašičkou zvěře. Cena 99,- Kč nám nepřišla nijak přehnaná a za ten pocit bezpečí to stálo. S jelenem, srnkou nebo jinou zvěří jsme se tak naštěstí nepotkali.

30.7.2014 těsně před polednem náš test definitivně skončil. Skútr byl předán do Adventure-Biker, kde měl být o den či dva později rozebrán a důkladně zkontrolován a naše redakce se odebrala k zaslouženému odpočinku. Po absolvování necelých 1300 km jsme toho měli všichni opravdu plné zuby ... vlastně ne, K-XCT ač "špinavé až za ušima" se tvářilo, že by ještě nějaký ten kilometr s přehledem dalo :-)

Trvalo nám 2 dny, než jsme se dali trochu dohromady a naše první kroky vedly kam jinam než do Adventure-Biker, kde byl skútr rozebrán a podroben důkladné kontrole. Popravdě, výsledek nás ani moc nepřekvapil. Vše funguje jak má! Ani tankodrom, jakým D1 bezesporu je, naše redakční Kymco nerozhodil. Žádné povolené nebo ulítlé šrouby, žádná porucha, zkrátka a dobře nic, co by stálo za řeč. Vlastně jedna drobnost tu byla. Vzduchový filtr měl své nejlepší dny za sebou a tak nám byl vyměněn za nový. Cena necelých 700,- Kč.

  

A závěrečné hodnocení? To necháme na každém z vás. My v redakci jsme si sáhli až na dno a o to víc teď smekáme před jezdci nejen z 24 hodin Le Mans, se kterými se naším výkonem sice nemůžeme rovnat, ale pro představu nám to stačí až až. No a Kymco K-XCT? Co ještě dodat, vše už bylo řečeno :-)

 

Celkové údaje:

Najeto: 1297 km

Průměrná spotřeba: 5 l/100 km