Po stopách války 2013 - díl 2. Cesta a návrat

Úterý 10.09.2013
Budíme se do sluníčka. Záda bolí výrazně míň, ale Doktor je na mě hodný a zavazuje mi botky. Vyrážíme na Hel a v rámci zrychlení frčíme po silnici první třídy. Tady nastává trochu utrpení díky objemům našich strojů. Zapnutá navigace mi hlásí čas do dalšího manévru při rychlosti 90 km/h 38 minut, takže skutečně 50 km jenom rovina. Cestu lemují šlapky (asi), ale postavy a obličeje mají spíš jako pracovnice, které mění kola náklaďáků Zil. Konečně sjíždíme na okresku. Jede se krásně celé 3 km :). Pak vjíždíme do lesa a silnice se mění v enduro vložku. Na silnici je normální provoz, ale přiznám se, že hrboly a jemný bílý písek mučí moje záda i agilitku. Dostaneme se na silnici a za chvíli máme odměnu v podobě pohledu na moře. Jedeme na Hel, cesta vede lesem a z jedné strany je vidět bílý písek, sluníčko, moře, rybářské lodě... do toho krásný asfalt, zatáčky... jedním, dvěma i třemi slovy PARÁDA! Stavíme v muzeu mořského opevnění a pak frčíme dál až na Hel. Bohužel nám z Helu odjela loď do Gdaňska, takže nás čeká ještě cca 80 km po dvou kolech. Jedeme, Gdaňsk už je na dohled a opět to zdramatizovala drobná navigační chyba. Vjíždíme na dálniční obchvat, 2 až 3 pruhy pro každý směr. Všichni mastí jak o život a mně ukazuje přístrojovka, že mám benzínu na dně. Uvažuji, co udělám, jestli mi šťáva dojde, ale lepší je na to nemyslet. Naštěstí šťáva nedojde, 15kilometrový úsek je za námi a hned u sjezdu je pumpa. Od pumpy ujedeme tak 100 m a máme štěstí, je tam penzion. Ubytujeme se a opět přichází každovečerní kóma.
Ujeto 380 km.

Středa 11.09.2013
Nebe je zatažené, zrychleně profrčíme Gdaňskem. Toto město si jenom průjezd nezasloužilo. Viděli jsme Westerplatte, místo, kde podle historie začala druhá světová válka, a pak pomník obránců Gdaňské pošty. Jediné místo, které dostalo polský válečný kříž. Frčíme už za deště směrem na Malbork, největší cihlový gotický hrad v Evropě. Prohlídku hradu vynecháváme, protože je tak na 4 hodiny. Doktor si, jako jediný zákazník v 10 stupních Celsia, za vytrvalého deště kupuje zmrzlinu morálky. Zpátky na stroje a jedeme dál. Cesta ubíhala v pohodě tak 20 km. Dostáváme se do 50kilometrového úseku, kde probíhá práce na silnici a z normální cesty se stává ostrá enduro vložka. Naší průměrnou rychlost to zpomaluje na hlemýždí tempo. Záda i motorka drží, ale bohužel co nevydrželo, je držáček kamery, která se se mnou loučí. Při pádu nevydržel ani kryt kamery a kamerka končí v 10centimetrové louži, je po natáčení, o ouu. Ještě chvíli se mučíme noční deštivou jízdou a je to škoda, protože silnice je opět krásná. Našli jsme zapadlý penzionek, ubytujeme se, sušíme věci a doufáme, že zítra bude hezké počasí. Zatím to vypadá tak, že déšť usilovně pronásledujeme, za námi se trhají mraky a my pořád jedeme do jednolité dešťové oblohy.

Čtvrtek 12.09.2013
Vstáváme a dnes pro změnu hned od rána prší. Míříme na Ketrzyn. Město, vedle kterého je legendární Vlčí Doupě. Cestou míjíme jednu bouračku, naštěstí jenom ťukanec, v přímém přenosu. Začíná se dělat zácpa, ale prokličkujeme a už jedeme k našemu cíli. Vlčí doupě, masy betonu na rozloze 250 hektarů. Najímáme si průvodce a stojí to za to! Dáváme si baštu v hospodě a kupodivu přestává pršet. Opouštíme podle mapy Vlčí doupě, a to silnicí, po které mohl a asi jel Stauffenberg, chlapík, který do štábu pronesl bombu, která měla Hitlera sprovodit ze světa. Je to opět oblíbená dlážděná vymletá silnice s loužemi dlouhými tak 10 m a s hloubkou takovou, že jde u Aprilie přes výfuk. Projedeme i tuto šílenost a dál projíždíme krásnými Mazurami. Když neprší, naše tempo se zvedá a nakonec padá rozhodnutí, že dáme i kouknutí na Litvu. Jedeme po dobré silnici, která začíná schnout stejně jako my. Nakonec projedeme hranice s Litvou, dáme si oslavné cigárko a pak už jedeme hledat nocleh do města Augustow. Chvíli kroužíme městem, jeden hotýlek má plno, druhý se nám nelíbí. Pak najdeme ubytování nad kinem. Horká sprcha a postel.

Pátek 13.09.2013
Budíme se, nálada je dobrá, jen co vylezeme ven, tak opět začíná pršet. Naším cílem je Treblinka. Je to smutné místo a když to odhlečím, tak i proto, že se jede po dlažebních kostkách. Přijíždíme do Treblinky asi jako jediní návštěvníci. Sílu na památkový okruh nemáme. Sedíme pod přístřeškem, odpočíváme a připravujeme se na další cestu. Ještě než odjedeme, dám si cigaretu na parkovišti. Jdu ji vyhodit do plechového koše a v něm je 15 cm vody. Protože jsem to nevěděl a zjistil to až pozdě, míjíme městečko Wizna, které je místem, kde proběhl boj alá Thermopyly a parádně o tom zpívá švédská kapela Sabaton.

Mastíme, seč nám síly v dešti stačí, k večeru už musíme slézat a běhat a šaškovat, to kvůli simulaci tepla. Samozřejmě probíhá referát na téma medvědi (vyzdvihujeme lední!). Přijíždíme do města Lublin, v kolech máme cca 380 km a kupodivu po celodenním dešti je v Lublinu teplo a neprší. Chvíli při hledání ubytování projíždíme městem, je pátek a v ulicích je živo. Celkově na mě Lublin působí, že by si opět zasloužil víc než jen průjezd. Najdeme ubytování, sprcha a spánek, protože domů je to ještě daleko. Zítra musíme jet jako o život. Projet Duklu na Vyšší Komárník, a pak už jenom velkou část Slovenska. Bohužel kvůli počasí se po domluvě rozhodujeme, že vynecháme Bratislavu a Znojmo.
Ujeto 390 km

Sobota 14.09.2013
Neprší a to výrazně zlepšuje náladu, skáčeme na stroje a vyrážíme směr Dukla. Přes den se jede krásně, slušná silnice, začínají už i kopečky a zatáčky. Skutečná zábava začíná, když se blížíme k hranicím. Je sluníčko a docela teplo a skútry nám zase nastavují svou zábavnější tvář. Projíždíme silničkami, které nejsou v autoatlasech, míjíme povozy, traktory, koně i romantické hřbitovy. Seriózně se kocháme. Poslední tankování v Polsku a už projíždíme hranici a jsme u památníku ve Vyšším Komárníku. Procházíme rychle památník krvavých bojů. K tomuto tématu se vrátím v dalším článku, protože stojí za úvahu, co se tenkrát odehrálo a to, jak památník vypadá dnes. Jedeme, držíme si slušný průměr a cesta příjemně ubíhá. Jak se ale zpívá ve slovenské hymně “Nad Tatrou se blýská”, začíná opět pršet. Sice se nám daří dešti zlehka ujíždět, ale přidává se k němu mlha a únava, začíná boj o každý kilometr. Zpívám si a jedu fakt pomalu, protože viditelnost je nula a jednou se mi podařilo vyjet na odstavné parkoviště. Projíždíme Bardějovem, Lubotínem, Kežmarokem, pak už je Poprad, Liptovský Mikuláš, Martin a Žilina, kde dáváme pauzu na benzínce Česku nadohled. Šplháme se do kopce nahoru v mlze. Vynecháváme Papájské sedlo se sochou partyzána a mastíme přes Bečvu směrem na Olomouc. V Bečvě proběhne tankování, mlha a lehký déšť nás dohání. Jedu asi 20 km za hodinu, svítím dálkovými a vidím tak maximálně jeden, dva patníky, které mě drží na silnici. Únava nás zmáhá, našli jsme zastávky proti sobě, v oblečení si každý lehá do své na lavičku a usínáme.
Ujeto 620 km/h a už jsme skoro doma.

Neděle 15.09.2013
Ráno se budíme v 6:00, začínáme se oblékat, neprší a už se vidíme doma v horké vaně. A tady přichází příjemné zpestření. Zastavuje chlapík a říká, že o nás četl na Skútrportálu, baví se a tohle drobné setkání nás povzbuzuje, takže zdravíme ogary a doufám, že příští rok se u nich uvidíme na srazu. Pak už bez deště, kromě jedné drobné přeháňky, dojíždíme do Prahy na Vítězné náměstí. Unaveně dáme závěrečné kolečko a tradááá dom. Horká vana a pohoda. Ale přiznám se, když jsem se ráno vzbudil, trochu mi chybělo, že sednu na bzučák a vyjedu k obzoru.